Hodláte pronajmout nemovitost a zjišťujete, zda budete potřebovat energetický štítek? Novela zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií přichází s účinností některých ustanovení od 1. 1. 2016.
Již podle poslední novelizace z roku 2015 je povinnost zpracovat Průkaz energetické náročnosti budovy (lidově energetický štítek) při prodeji a pronájmu celé budovy. Dosud však platilo, že štítek se zpracovává pouze k prodejům bytových jednotek a ucelených částí budovy. Od 1. 1. 2016 mají úkol zpracovat energetický štítek i pronajímatelé bytů, kdy zákon mluví o jednotce (definici jednotky stanovuje NOZ, ve které se jednotkou myslí právě byt) a i v případě pronájmu ucelené části budovy. Povinnost se tak krom bytů vztahuje i na nebytové prostory, ideální spoluvlastnické podíly, resp. všechny takové části budov, které jsou určeny k samostatnému používání nebo byly za tímto účelem upraveny.
Častým omylem prodávajících a pronajímatelů je uvedení nejhorší energetické třídy G do inzerce v domnění, že tak splní zákonnou povinnost. Tuto možnost má však pouze zprostředkovatel prodeje, který od majitele neobdrží energetický štítek. I v takové situaci se majitel vystavuje sankci.
Vyhnout se povinnosti vypracovat průkaz energetické náročnosti mohou majitelé bytových jednotek tak, že předloží vyúčtování energií za poslední tři roky. S tím je však spojeno velké ALE. Před náhradou formou vyúčtování musí nejdříve písemně oslovit majitele domu. Tím je v intencích zákona obvykle společenství vlastníků jednotek, které musí majitel bytu o předložení energetického štítku požádat. Právě SVJ má v tomto případě povinnost předložit štítek a majitel bytu může použít vyúčtování až v případě, že štítek od SVJ neobdržel.
Nepředáním energetického štítku v případech, kdy tak má být učiněno hrozí pokuta až 200.000,–Kč u právnických osob (např. SVJ) a pokuta do 100.000,–Kč u fyzických osob, což může být ten menší z problémů. Pouhé uvedení o předání průkazu energetické náročnosti budovy v kupní smlouvě je podle informačního portálu Ministerstva průmyslu a obchodu ve chvíli jeho faktického nepředání v zákonem požadovaných situacích považováno za „uvedení nepravdivých informací v kupní smlouvě“. To může mít za následek nárokování smluvní pokuty, náhradu nákladů i odstoupení od kupní smlouvy.